Snobárna, prestiž či státní unifikace?

A nebo obojí? Mluvím o Ústavním soudu České Republiky. Kdo je z Brna tak tuto budovu určitě zná. Nachází se na šalinovém uzlu Česká - Joštova. Konkrétně uvažuji nad automobily, parkujícími před touto budovou. Typická situace je taková, že uprostřed - před hlavním vchodem - je úhledně zaparkováno několik stříbrných aut. Úplně ve středu se nachází pár Audin, dále Superby a pak teprve oktávky. Poté následuje mezera až ke kraji, kde teprve smí parkovat auta ostatních barev. Občas ještě na kraji (u Kávy KofiKofi) stojí dodávka České televize se satelitem na střeše.

Nevím, jestli to je nařízení, popřípadě kým je vydáno. Jestli je to zájem vhodně reprezentovat ČR, nebo si něco dokazovat, ale už mi to nějakou chvilku vrtá hlavou.

Dnes ovšem situace byla trochu jiná. Stříbrná auta se odsunuli na kraj a mezi sebe vpustili cca 6 černých naleštěných aut, některá měla majáček a nálepku POLICIE. Zřejmě soudí nějakého velkého zločince. Samozřejmě z těchto aut vystupovali kravaťáci.

Na jednu stranu to beru tak, že by to mělo vhodně reprezentovat náš stát, ovšem je to na druhou stranu trochu snobské. Bylo by zajímavé vidět pohled do jiného paralelního vesmíru, kde se stát snaží jít příkladem a šetřit a budou zde zaparkovaná např. ekologická - úsporná auta a nebo třeba Felicie.

Jen jsem ze sebe potřeboval dostat takové zamyšlení.

Společenstvo I - sladký život studentů

Co že je to společenstvo? Inu, napadl mě jeden příběh a překonal jsem lenost a rozhodl jsem se vám tento příběh převyprávět v kratších povídkách na pokračování. Uvidím, kolik toho stihnu napsat než mě má lenost zastaví. A co je to společenství? To se dozvíte v příběhu :

Studentský život je krásný. Možná ne vždy ale pro pár mladých lidí, kteří spolu sem tam, když měli zrovna volno, podnikali různé věci, rozhodně krásný byl. Často to byl víkend, ale sem tam i během týdne si Lukáš, student třetího semestru jedné stavební vysoké školy, se svou přítelkyní Petrou, studentkou prvního semestru pedagogické vysoké školy, zašli s kamarády, Martinem, studentem třetího semestru elektrotechnické vysoké školy, a jeho přítelkyní Danielou, studentkou třetího ročníku všeobecného gymnázia, a s Bohumilem, studentem čtvrtého ročníku stejného gymnázia, jako Daniela, a jeho přítelkyní Lenkou studentkou čtvrtého ročníku střední odborné školy (něco s textilem a designem), většinou k někomu z nich posedět, popovídat, zahrát si nějaké hry a trochu se u toho napít, aby byla nálada všech ještě lepší a večer si užili ještě víc.

Jak bylo napsáno v předchozím odstavci, všichni studovali a tak měli na podobné akce spoustu času. Nejčastěji se scházeli u Martina. Bydlel totiž na půl cesty mezi Lukášem a Bohumilem. Zrovna se blížili vánoce. Už do nich chyběl jen měsíc. Zrovna byl pátek a všichni byly u Martina.

Na stole byly rozdány karty, kluci se pouštěli do pokeru, zatímco si holky vyměňovaly nejnovější informace.
"Přemýšleli jste, co s námi bude až skončíme ve škole a půjdeme makat?" prohlásil Lukáš. "Není lepší na to nemyslet?", "Tobě se to řekne Bohumile, ale na mě či na Lukáše se to může sesypat každou chvíli, buď ze školy vylítneme, a nebo dostudujeme, ostatně nás to čeká už za rok a půl, státnice, to bude něco...", "no já nevím Martine ale já si to o rok asi prodloužím...". V tom přišla Daniela, zeptala se, co řešili. Než jí stihl někdo odpovědět, přišli už i Lenka s Petrou. "Ale, jen jak to bude, až budeme chodit do práce, jestli budeme ještě mít čas na tyto naše akce..." odpověděl Bohumil. "Neřešte blbosti a pojďte hrát černý historky." pravila Daniela a tak se šli hrát černý historky a k předchozímu tématu už se nikdo nevrátil. Večer se všichni odebrali, po skvěle stráveném večeru, domů a šli spát, někdo hned usnul, někomu vrtala hlavou poslední historka a Martinovi a Lukášovi nedala spát myšlenka osmi hodin, denně strávených v práci...

To je pro dnes vše, dobrou noc milí čtenáři, pokud si to čtete ještě teď večer ;)